17/2018

 Dost invazivně jsem nechala své dosavadní práce, protože jsem zkrátka byla nešťastná a jen představa, že tam budu muset zase jít, mi ubírala většinu energie. Takže teď plánuju co dál. Sedím v kafárně, kde se úplně náhodou objevil můj ex, takže teď sedí o pát stolečků dál a já si jen nadávám, že jsem si s sebou nevzala deodorant :D 

K tomu invazivnímu ukončení práce... Víte, nedala jsem vědět nic víc, než "Už nepřijdu." načež mi volal šéf (nezvedala jsem to, neviděla jsem důvod) a psal sms, která začínala slovy "Jak jako...?" 

Snažím se udržet se na tý vlně, že to je dobře, že jsem to udělala, protože život je přece příliš krátkej na to, abychom dělali věci, který nás nedělaj šťastnejma, nicht wahr? 

Možná to bylo nefér, ale z jejich strany byla spousta věcí nefér a já to přehlížela. 

Takže jsem tady. 27letá slečinka bez práce, která má zítra a pozítří zkoušky, dva tisíce na účtě a absolutně nemá páru co a jak bude dál. 

Teď se snažím soustředit na ty dvě zkoušky...

Jinak co se týče toho mýho strachu z lidí - v neděli mám poprvý poznat přítelovy kamarády - kamarádky. Mám strach, obzvláš't z těch kamarádek architektek, umělkyň. 

Ale prostě musím zabojovat, i když se mi z toho už teď zvědá žaludek a dělá mi značný úsilí držet to ve svý hlavě vzadu, abych se aspoň chvíli dokázala soustředit na učení. 

Situace jak se tak říká napiču na dvě věci, ale... můžeš si za to sama.

Tak abych to shrnula: 

- za půl hodiny zvládnu nenucenou okouzlující konverzaci se svým EX a pak se vrátím do kaváry a budu se učit

- učit se doopravdy a NE koukat se na youtube na videa, jak se učí ostatní 

- pošlu CV alespoň na dvě místa, ale kdyby víc, tak tím víc. Více je více, to víme. Že. 

- šetřím! 

Tak jo přátelé, další dny povedou buď k totální nirvaně nebo do totální pr... 

Nashle