Zatím bezejmenná

 Rozhodla jsem se, že sem fakt budu psát všechno. Jako fakt všechno, bez nějakýho přikrášlování. Potřebuju místo, kde to všechno nechám. Místo, o kterým nebude NIKDO z mých známých vědět. 

PROČ? 

Ležim v posteli a koukám na instagram. Zvrácená zvědavost mě přivedla až na profil první lásky mého bývalého přítele. Víte, já se nějak ráda srovnávám s ostatníma, nemůžu si pomoct. Dělám to a pak se trápím, že nejsem taková nebo maková. Koukám na ten profil a dochází mi..

... tyjo vždyť mně je skoro třicet a pořád se chovám jako dítě

... tyjo ona je na vejšce v zahraničí a tvoří svůj kůl art web a ty máš akorát pubertální blog, kam píšeš svoje pindy a neustále se v něm vracíš ke starým vztahům a křivdám... Ten blog tvý přátelé znají. Co si asi myslí? 

... nemáš školu, řidičák a neumíš anglicky.

Když na to koukám, necítím žárlivost, spíš jen stres a nutkání něco se sebou RYCHLE A INTENZIVNĚ udělat. 

Asi je na čase. 

Prej bych prvně měla vědět co chci, to je základ žejo, tak se to píše ve všech těch osobnostně rozvojových knihách. 

Tak jo. Asi to celý nepude hned, ale když nikdy nezačnu, nikdy se taky nic nezmění a já budu zestárlý dítě, co se spokojí s nějakou průměrnou rutinou. Trudomyslný dítě, co si čím dál víc bude říkat "no, stejně už je pozdě..." 

Zatím beze jména